Tohle jsou obdivuhodně dobří muzikanti. A album nikoli na první poslech. Po prvním poslechu jsem byl naštvaný a nechápal jsem, proč je tvorba Virulence tak křečovitě rozsekaná do prapodivných a nesourodých pasáží. Teprve po nějaké době, kdy jsem CD někam založil, jsem se ho jal hledat, našel ho a pustil si ho několikrát znova. A ejhle – ono to vlastně docela sedí dokupy, dokonce je to i docela dobrý! V každém případě se jedná o značně originální partičku, která osobitým způsobem spatlala dohromady ze střípků širokých instrumentálních dovedností hybrid překračující hranice extrémních hudebních žánrů. Je to dobře nebo špatně? To se musí každý rozhodnout sám. Virulence mají šanci oslovit každou otevřenou hlavu. Nemusí být ani vypálená, ani neortodoxní, jen nesmí být zabedněná. Což neznamená, že když se vám to třeba nebude líbit, tak jste zabednění, to je snad jasný. Pořád mám pocit, že v těch dobrých nápadech chybí jistý řád. Osm kompozic je na mne v kuse přece jen trochu moc. V každém případě mi na tomhle CD vadí řvavý vokál, který nesmyslně vystupuje z celé muziky, aniž by jí dodával nějaký další smysluplný rozměr. Ale to je jen můj osobní dojem. Virulence jsou prostě o osobním pohledu na věc, recenze vám toho moc nesdělí. Kromě toho, že je to schizofrenní nářez, proložený psycho vsuvkami. Srovnání s čímkoli by bylo zavádějící, ale když napíšu Cephalic Carnage, poodhalím jen část toho, co s vámi nadělají Virulence. Ale Cephalic Carnage se mi líbí víc...